Výtvarníci Unijazzu Výstava výtvarníků Unijazzu
 

Unijazz – sdružení pro podporu kulturních aktivit je možné charakterizovat různými způsoby, je i možné vyjmenovat množství akcí – festivalů, koncertů, výstav, čtení, projekcí, poslechových pořadů, přednášek a besed… – které od svého vzniku v roce 1987 uspořádal nebo zaštítil. Nicméně důležitější než nějaké sumarizující přehledy je neuvěřitelná schopnost všech lidí pohybujících se v Unijazzu vytvořit kolem sebe jedinečné prostředí a shromáždit kreativní osobnosti nejrůznějšího typu a zaměření. Vzpomínky jsou nakonec nejsilnější ve vědomí společně sdílené atmosféry.

Jakýsi sice nedefinovaný, nicméně intenzivně prožívaný pocit společenství byl i východiskem této exteriérové výstavy. Ta sice reaguje na současnou nemožnost potkávat se uvnitř výstavních síní či klubových prostor, ale která bez ohledu na to představuje setkání výjimečných osobností. Jednotlivé autory, kteří zde prezentují své práce, nespojuje žádný shodný světonázor, zpracovávané téma, výtvarný či vizuální styl, není to jedna generace – naopak, je to pestrá komunita tvůrců, kteří za posledních několik let či desetiletí s Unijazzem spolupracovali. Vědomě jsme použili slovo tvůrců a ne výtvarníků, protože většina participujících autorů je „renesančních“, jsou to hudebníci, literáti, organizátoři. Výtvarná činnost může a nemusí být tím hlavním, čím se dotyčný či dotyčná vystavující zabývá, ale která nedílně patří k jejich osobnosti.

Záměrem výstavy bylo primárně představit skvělé autory, kteří nějak patří k Unijazzu. Po shromáždění celé kolekce (autoři byli osloveni s prosbou o poskytnutí jednoho svého díla, vhodného k vytištění a vystavení ve venkovním prostředí) vyplynulo i několik pojítek – humor, nadhled, intelekt, pozitivní vidění světa a něco, co se špatně popisuje, snad jakási víra, že věci se nakonec budou ubírat dobrým směrem.

Helena Musilová

kurátorka výstav a spolupracovnice Unijazzu

Výstavu je možno vidět u klubu Kaštan – scéna Unijazzu, Bělohorská 201/150, Praha 6 – Břevnov

Marcel Bárta

(*1974)

Saxofonista, klarinetista, skladatel a výtvarník. Významná postava české jazzové a improvizační scény. Zakladatel elektrojazzového kvinteta MUFF, sextetu VERTIGO, dua DoMa Ensemble a dalších. Je několikanásobným držitelem ceny akademie populární hudby Anděl v Jazzové kategorii. Spolupracuje s řadou významných hudebníků napříč žánry na domácí i zahraniční scéně. Dlouhodobě spolupracuje i s divadlem Farma v jeskyni, kde se podílel na hudbě a zároveň účinkuje v představeních Informátoři, Navždy spolu a Útočiště. Vyučuje improvizaci, skladbu a saxofon na Vyšší odborné škole KJJ a na ZUŠ Jana Hanuše. Jako výtvarník je samouk. Po setkání s přístrojem zvaným meotar objevuje osobitou techniku prosvěcovaných koláží, v současné době se zabývá technikou muchláže, či tiskem monotypů. Ilustroval několik básnických sbírek Davida Růžičky, navrhl a vytvořil nespočet obalů CD a plakátů pro své kolegy a různé příležitosti.

 

marcel-barta.com

 

Marek Brodský

(*1959)

Malíř, ilustrátor, příležitostný herec, a v minulosti i animátor, hudebník a publicista. O výtvarnou stránku se staral už v kapele Nahoru po schodišti dolů band, kterou spoluzaložil, bubnoval v ní, nahrál s ní pět alb, a byl i autorem většiny jejích textů v letech 1983-2005.  Spolu s publicistou Ondřejem Bezrem je spoluautorem knižního rozhovoru Celý to mám v mlze (2003), a v roce 2009 mu knižně vyšel soubor písňových textů Zdrhám, zdrhám.  Ilustroval několik knih, věnoval se i animovaným reklamám, užité grafice a tvorbě plakátů, v současnosti hlavně maluje. Jeho tvorba je charakteristická sklony k černému humoru a grotesce, a typické jsou pro něj obrazy s tématikou koček a hřbitovů.

 

Vystavené dílo: Kočičí skupináč na krchově

 

www.facebook.com/Marek-Brodský

Milan Cais

(*1974)

Výtvarník a zároveň bubeník, zpěvák a textař Tata Bojs. Ty spoluzaložil a začal s nimi vystupovat už ve čtrnácti letech, jeho výtvarnou dráhu pak předurčilo studium AVU v ateliérech sochařů Huga Demartiniho a Jindřicha Zeithammela, ale i vizuálního umělce Jiřího Davida. Jeho zájmem jsou tak  sochařské objekty, ale věnuje se i manipulované fotografii, videu, kresbě nebo instalacím.  Zúčastnil se projektu Zahrada snů na světové výstavě EXPO 2005 v Japonsku a spolu s kolegy Petrem Niklem a dalšími  podílel na sérii interaktivních výstav Hnízda her, Orbis Pictus, Labyrint světla, Leporelohra nebo Play. Ilustroval knihu Nanobook, která bylo oceněna 3. místem v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2004. V roce 2015 vytvořil skleněnou plastiku udělenou  laureátům Ceny Paměti národa.

 

www.artlist.cz/milan-cais-838

Vendula Chalánková

(*1981)

Vystudovala Střední pedagogickou školu v Přerově, poté Fakultu výtvarných umění v Brně (ateliéry Environmentu, Vladimíra Merty, Mariána Pally, stáže v několika výtvarných ateliérech)

Vendula je pozoruhodná výtvarnice s velkým talentem a jedinečným smyslem pro humor – kreslí komiksy, ilustruje, vytváří instalace a drobné objekty; pod značkou Zvrhlý vkus prodávala předměty denní potřeby, brože, nášivky a náušnice… Známé a oceňované jsou její vizuální interpretace osoby a děl Leoše Janáčka.

Autorka vychází z okolního dění, s cynismem a humorem reaguje na každodenní rituály a ustálená klišé, pracuje s trapností, banalitou a stereotypy – v komiksových stripech a instalacích jsou tak trapné situace ještě trapnější, banální výjevy ještě banálnější a stereotypní situace ještě nudnější.

Vendula má rozpoznatelný, zdánlivě naivní, velmi stylizovaný, zářivě barevný výtvarný projev, který je milý (téměř roztomilý) na první pohled, ovšem na ten druhý (význam rozpoznávající) dokáže radikálně šokovat.

 

http://vendulachalankova.cz

Michal Cihlář

(*1960)

Výtvarník, který se kromě volné grafiky, prováděné téměř výhradně technikou vícebarevného nebo kolorovaného linorytu,  zabývá i kolážemi, ilustrací, fotografií,  návrhy tapet, papírovou plastikou a známkovou tvorbou. Je manželem sochařky a malířky Veroniky Richterové. Spoluinicioval založení muzea Andy Warhola v Medzilaborcích, a byl i spoluautorem jeho české monografie. V letech 1992-1996 byl redaktorem velkoformátového časopisu RAUT, založeného Alešem Najbrtem. Jeho práce znají i čtenáři Kulturního magazínu UNI, pro který vytvořil několik autorských obálek, a v letech 1997-2006 vytvářel kompletní grafický design pro pražskou ZOO. Byl oceněn prestižní Cenou Vladimíra Boudníka (2002) a také byl jediným českým autorem, který byl na přelomu let 1999 a 2000 zařazen na zatím největší výstavu světového linorytu v nizozemském Cobra Museu.

 

Vystavený obraz: Smrt, 15barevný linoryt, 4,8×7,9 cm, 1994

 

www.gallery.cz/gallery/cz/michal-cihlar

Richard Fischer-jr.

(*1968)

Ilustrátor a hudebník, původem z Tábora. Po vyučení strojařině a dvou letech ve fabrice, zběhl na školu Umění a managementu v Hostivaři, kde odmaturoval v oboru Propagační grafika. Od té doby se živí jako výtvarník na volné noze. Vytváří ilustrace a komiksy, v rodinném projektu Domácí dílna pak užitou malbu, tvorbu interiérů a tisky na textil. Přispívá ilustracemi do tištěných časopisů a knih. Loni mu vyšla první komiksová kniha Rváčov na scénář Džiana Babana. Ve volné tvorbě často propadá kouzlu ponurých, zapomenutých, či zaniklých míst staré Prahy, což se projevuje i v hudební tvorbě v duu Bavor a Javor. V minulosti prošel převážně táborskými kapelami The Three, Lunch, Take Death a pražskými Kill the Dandies! Již tři roky jeho komiksům patří v kulturním magazínu Uni poslední stránka, kde má svou vlastní rubriku Já to slyšel.

 

Vystavený obraz: Ilustrace z komiksu Rváčov, 2020

 

www.domacidilna.com/

Karel Haloun

(*1951)

Malíř, grafik, ilustrátor, dílem také scénograf, kurátor a pedagog. Zabývá se převážně grafickým designem, plakátovou tvorbou, obaly alb a logotypy. Dlouhá léta je nehrajícím členem skupin Jasná páka a Hudba Praha, pro které navrhoval většinu jejich vizuálů. Vystavoval doma i v zahraničí, od roku 1996 pracuje v autorské dvojici s Luďkem Kubíkem. Vedle výtvarné činnosti je autorem kriticky zaměřených textů v Revolver Revui i jejích přílohách. Je autorem knihy Otrava krve, kterou napsal společně se spisovatelem Lubomírem Martínkem, a také divadelní hry o třinácti obrazech Syflárna. Je členem TypoDesignClubu a patří mezi zakládající členy tajného hudebního sdružení Pornografičanka.

 

Vystavený obraz: Portrét Filipa Topola, linoryt

 

www.tretidilna.cz/karel-haloun

Jiří Janda

(*1969)

Novinář, fotograf a čerstvě (i pro něj překvapivě) také ilustrátor. Prošel coby fotograf či redaktor řadou periodik předních i zadních, nyní pracuje v Deníku a příležitostně publikuje třeba na Protišedi.cz či v Revolver Revui. Linoryty začal jakožto samouk nově tvořit loni po nástupu koronavirových krizí; Tereza se Sherlockem jsou jednou z jeho vůbec prvních vytištěných grafik. V současnosti každý měsíc ilustruje svými grafikami seriál Hvězdné okénko v kulturním magazínu Uni.

Viktor Karlík

(*1962)

Malíř, grafik, autor plastik a objektů. Je považován za nejvýraznějšího výtvarníka tzv. druhé generace českého undergroundu, a s tehdejšími souputníky také v roce 1985 (pod původním názvem Jednou nohou) spoluzaložil Revolver Revue, kde působí jako grafik a redaktor dodnes. Před rokem 1989 pracoval jako restaurátor, a podílel se na řadě samizdatových a neoficiálních kulturních aktivit, v roce 1990 stál u zrodu týdeníku Respekt, pro který vytvořil i jeho logo. Je autorem Ceny Revolver Revue, bronzové pamětní desky Mejly Hlavsy (2005) a bronzových cen Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava.  Graficky upravil řadu publikací, některé z nich i ilustroval, a získal za ně  řadu ocenění včetně Grafiky roku 2000 nebo Nejkrásnější české knihy roku 2004. Těžištěm jeho práce je volná tvorba, jejíž značná část je spojena s pražskou čtvrtí Smíchov.

 

Vystavený objekt: Knižní krematorium, 2016-2017, železo, v. 188, foto Ondřej Přibyl

 

www.viktorkarlik.cz

 

Jakub König

(*1978)


Hudebník, výtvarník a spisovatel, usazený v Praze. S kapelami Kittchen a Zvíře jménem Podzim získal postupně tři ceny Akademie populární hudby Anděl. V dubnu 2021 mu u nakladatelství Paseka vychází celkem čtvrtá kniha, román Vřeteno. Krátce po začátku pandemie v roce 2020 se začal profesionálně věnovat své dlouholeté vášni, malování, a v současné době se tvorbou obrazů živí. Je nadšeným tatínkem téměř čtyřleté Marušky. Se ženou, spisovatelkou a ilustrátorkou Marií König Dudziakovou, se dlouhodobě věnují holotropnímu dýchání.

 

www.jakubkonig.cz

Karel Malík

(*1960)

Nejznámější je jako muzikant a textař – už od roku 1988 je frontmanem kapely Echt!, ještě předtím hrával s reggae legendou Babalet, později souběžně i s Hudbou Praha (1985-2015).  Píše ovšem i poezii, která mu už vyšla v několika básnických sbírkách, a asi nejméně známou jeho činností je ta výtvarná. Specializuje se na linoryty, které se poprvé objevily právě v jeho knihách a na plakátech jeho kapely. Jako výtvarníka ho inspirovali čeští grafici Váchal, Kobliha nebo Panuška, ale výsledné  práce hodně připomínají i jeho hudbu a texty – jsou podobně syrové, autentické a nepodbízivé ani většinovému vkusu, ani módním a pomíjivým trendům. Pozoruhodné také je, že své linoryty vytváří už od osmdesátých let, ale vystavovat je začal až v pokročilém věku, od roku 2015.

 

echti.cz/linoryty/aktualni-tvorba

Petr Nikl

(*1960)


Malíř, hudebník, fotograf a divadelník. Byl členem již zaniklé umělecké skupiny Tvrdohlaví, v roce 1995 mu byla udělena Cena Jindřicha Chalupeckého. Zpočátku se věnoval spíše malbě, grafice a kresbě, později svůj záběr značně rozšířil.  Vydal knihy autorských pohádek, průběžně se věnoval výtvarným a divadelním performancím. Jako sólový zpívající autor je členem Sdružení Osamělých písničkářů a vydal několik sólových alb. Zároveň ale hostoval i s kapelou Sledě, živé sledě, a je členem volného seskupení Sváteční pop (s Milanem Caisem, Ondřejem Smeykalem a dalšími). Za knihu Záhádky získal v roce 2008 ocenění Magnesia Litera.

 

Vystavený obraz: Labyrint, 2008, litografie

 

www.czechlit.cz/cz/autor/petr-nikl-cz

Ivan Prokop

(*1954)

Zabývá se především hudební a divadelní fotografií, ale jako výtvarník je i autorem celé řady obalů audiovizuálních nosičů. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl aktivistou Jazzové sekce, podílel se na realizaci jejích publikací a tiskovin, a také na organizaci festivalu Pražské jazzové dny. Po roce 1989 pracoval na celkové výtvarné a vydavatelské koncepci hudebního vydavatelství Bonton, později Sony Music.  V současné době se kromě fotografie, výtvarných návrhů a realizace tiskovin zabývá spoluprací na produkci hudebních alb, knih, výstav, koncertů a festivalů. Je autorem současného loga Kulturního magazínu UNI a jeho práce ilustračně doprovázejí celou řadu knih.

 

Vystavená fotografie: John Zorn  na festivalu Ulrichberger Kaleidophon v Rakousku 28. 4. 1990.

 

www.lgp.cz/fotograf/ivan-prokop

Magda Roztočilová

(*1989)

 

Narozena v Boskovicích, žije a působí v Praze, členka spolku výtvarných umělců a designérů Prám

Vystudovala Střední školu umění a designu v Brně (obor malba), Akademii výtvarných umění (ateliér Socha, Jaroslav Róna, stáže v malířských ateliérech).

Magdalena patří k nejzajímavějším autorkám mladé generace na české výtvarné scéně, věnuje se soše, prostorovým instalacím, plastikám ve veřejném prostoru, vytváří malby a kresby; profiluje se zejména jako výrazná figurativní sochařka, která s obrovskou energií a tvůrčí invencí zkoumá a využívá různé materiály, techniky a možnosti, které současné umění nabízí. V současnosti je známá jako autorka někdy bizarních či fantaskních stvoření, nesoucích atributy lidských tvorů propojených s nereálnými amorfními tvary. Zhmotňují se ve zvláštní postavy, vycházejících ze vzpomínek, kdysi prožitých pocitů, či neznámé budoucnosti.

Magdalena pochází z Boskovic a před několika lety se zapojila mezi lidi, kteří připravují festival Boskovice, což ji velmi rychle včlenilo mezi „unijazzí“ výtvarníky.

 

www.instagram.com/magdalenaroztocilova

Jakub Špaňhel

(*1976)

Jakub se už v době studií projevoval jako excelentní malíř s výrazným autorským gestem a expresivním projevem – to v době, která diskutovala o tom, jestli klasický závěsný namalovaný obraz už nepatří minulosti. Důraz na formální kvality malby provází Jakuba i další tvorbou, řeší i různé možnosti nástrojů, kterými lze obraz vytvářet. Se Španhělem jsou často spojována sakrální témata, tedy cyklus kostelů (interiérů a detailů), ve kterých se soustředí na světelný dojem z místa, tedy prolínání světla a stínu (často s výraznými zlatými akcenty) či série věnovaná Janu Nepomuckému, jejich obsahovým protipólem jsou například série benzínových stanic. Vedle toho vznikají pozoruhodné krajiny, dlouhé vertikální obrazy malované válečkem, či práce využívající seriální opakování určitého tématu, buď úplně banálního (půllitry) nebo vracejícího se k duchovním obsahům (fiály z katedrály). Tvorba Jakuba Špaňhela je zároveň současná a nadčasová a i když se to v charakteristice umění nyní příliš neříká, je i krásná v tom nejvlastnějším slova smyslu.

 

Karel Šuster

(*1968)

Fotograf na volné noze a dlouholetý spolupracovník Unijazzu. V letech 1982-86 studoval na Střední průmyslové škole grafické, v letech 1990-94 fotil pro Český deník. Stálá spolupráce s časopisem UNI a HIS Voice, fotograf Orchestru BERG a Kühnova dětského sboru .

Hudbu a dění kolem ní fotografuje od začátku své praxe. Klíčem pro jeho přístup k focení hudby jsou hudebníci. Jejich tváře, výraz, gesta a soustředění. Hudba ve fotografii je čitelná skrze ně, pro jejich zaujaté posluchače a pozorovatele.

 

Vystavená fotografie: Kába, The Plastic People of the Universe, 4. 12. 1992, Roxy Praha

 

www.fotografuje.cz

Jarda Svoboda

(*1966)


Hudebník, výtvarník, pisálek, kapelník Trabandu. Kromě volné tvorby, sahající od klasické malby až po výtvarnou recyklaci nalezených odpadků, se příležitostně věnuje ilustraci. Obrazově doprovodil a graficky zpracoval téměř všechna alba Trabandu. Jeho obraz “Sami doma 4” vychází z ilustrací pro knižní podobu alba Přítel člověka z roku 2007.

www.jardasvoboda.cz

Martina Trchová

(*1983)

Písničkářka. Zpěvačka, výtvarnice a spisovatelka. Vystupuje s kapelou Martina Trchová & Trio, ale i sama s kytarou. Příležitostně zpívá též písně Zuzany Navarové s kytaristou Adamem Kubátem. Ve výtvarnu ji fascinuje malba akrylem, ale i grafika a různé experimentální techniky. Vede občasné tvůrčí workshopy pro děti i dospělé, a v roce 2014 vycestovala do Malého Tibetu vyučovat výtvarnou výchovu. Z její cesty vznikla napůl psaná a napůl kreslená kniha Deníky z Ladakhu. Její obraz “Velryba” vychází z  připravované obrazové knihy inspirované odloučením malé holčičky a její prababičky v době koronakrize.

 

www.martinatrchova.com

www.trchova.cz

Vlasta Třešňák

(*1950)

Hudebník, textař, malíř, spisovatel, fotograf a hasič.  Jako písničkář začal vystupovat od druhé poloviny 60. let a byl členem volného sdružení písničkářů Šafrán. V 70. letech se postupně dostal do střetu se státní mocí, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77. V roce 1982 byl donucen (v rámci „Akce Asanace“) odejít do exilu. Po pádu komunismu se v roce 1995 vrátil do Čech, kde žije jako “cizinec s povolením k pobytu”. Už v exilu se začal více než písničkám věnovat psaní (je autorem řady povídek a několika knih – za román Klíč je pod rohožkou získal v roce 1995 cenu Kniha roku) a malbě. Potom, co se v devadesátých letech vrátil na pódia, a časem si vyzkoušel i hraní s rockovou kapelou i jazzmany, vystupovat zcela přestal. O to víc se v posledních letech věnuje výtvarné činnosti.

www.tresnak.cz

www.facebook.com/Vlastimil-Třešňák

 

Martin Velíšek

(*1963)

Výtvarník, jehož záběr sahá od kresby a malby, přes práce se sklem, obaly alb, animovaný film či obálky knih, až po sochařství, fotografii a návrhy interiérů. Akademicky se Velíškova tvorba běžně označuje jako groteskní nebo absurdní. Sám autor se hlásí k sebepojmuté škole „parealismu“ a výjimečnost jeho uměleckého stylu uniká snadné definici. Celoživotně je jeho tvorba spojena s hudební skupinou Už jsme doma, kde byl nejprve jmenován „dvorním malířem“, a od roku 1994 je považován za řádného člena kapely.  Jeho díla nepostrádají černý humor, a v minulosti také byla označována jako provokativní a katolická církev požadovala jejich cenzuru.