Jakub Špaňhel

(*1976)

Jakub se už v době studií projevoval jako excelentní malíř s výrazným autorským gestem a expresivním projevem – to v době, která diskutovala o tom, jestli klasický závěsný namalovaný obraz už nepatří minulosti. Důraz na formální kvality malby provází Jakuba i další tvorbou, řeší i různé možnosti nástrojů, kterými lze obraz vytvářet. Se Španhělem jsou často spojována sakrální témata, tedy cyklus kostelů (interiérů a detailů), ve kterých se soustředí na světelný dojem z místa, tedy prolínání světla a stínu (často s výraznými zlatými akcenty) či série věnovaná Janu Nepomuckému, jejich obsahovým protipólem jsou například série benzínových stanic. Vedle toho vznikají pozoruhodné krajiny, dlouhé vertikální obrazy malované válečkem, či práce využívající seriální opakování určitého tématu, buď úplně banálního (půllitry) nebo vracejícího se k duchovním obsahům (fiály z katedrály). Tvorba Jakuba Špaňhela je zároveň současná a nadčasová a i když se to v charakteristice umění nyní příliš neříká, je i krásná v tom nejvlastnějším slova smyslu.